Dědictví, které roste po staletí
Tupesy, malá obec ležící pod severními svahy Chřibů, na spojnici mezi Buchlovicemi a Uherským Hradištěm, jsou dnes možná nejvíce známé díky tradiční keramice. Jenže kdo se projde okrajem vesnice, cestami mezi poli nebo zamíří k místním sklepům, rychle pozná, že právě víno tady hrálo svou roli mnohem dřív, než se začaly zdobit první malované džbány. Pěstování révy se v Tupesích pojí se starou kulturou Slovácka, s kláštery, vrchnostenskými dvory i obyčejnými sedláky. A tato tradice, i když prošla proměnami, žije dodnes.
Kdy se začalo v Tupesích pěstovat víno
O vinařství v Tupesích lze mluvit minimálně od středověku. Vinařská tradice zde byla součástí širšího hospodářského zázemí Buchlovic a panství hradu Buchlova. Už rané historické záznamy z okolních obcí dokazují, že réva vinná se pod úbočím Chřibů pěstovala od 13. až 14. století. Je velmi pravděpodobné, že podobně jako v sousedních Tučapech, Boršicích či Buchlovicích, i v Tupesích byli první pěstitelé révy spojeni s klášterním hospodářstvím a později s vrchnostenským dvorem.
Tupesy mají navíc ideální podmínky: teplý vzduch proudící od jihu přes Dolnomoravský úval, mělké sprašové půdy s podložím z vápenců a pískovců Chřibů a mírné jižní svahy. To vše způsobovalo, že víno z Tupesí bylo ceněno nejen místně, ale i při panstvích a v měšťanských domech v Hradišti.
Staré sklepní hospodářství a sklepní část „od Boršic“
Jedním z nejtrvalejších dokladů vinařské tradice jsou vinné sklepy. V Tupesích se nejvíce dochovaly ve směru k Boršicím – tato část se v lidové řeči označuje jednoduše jako „od Boršic“. Jde o sklepní uličku, která vyrůstala postupně, nejčastěji mezi 18. a 19. stoletím, kdy se rozvíjela vesnická vinařství a vinaři si začali budovat malé rodinné sklepy.
Tyto sklepy jsou charakteristické svým provedením:
-
kopané do svahu ze sprašových hlín, které drží teplotu celoročně,
-
mnohé mají kamenné ostění nebo cihelné portály,
-
jejich interiéry jsou úzké, dlouhé, klenuté do tzv. „valené klenby“,
-
původně sloužily nejen ke skladování vína, ale také k lisování, protože dříve bývala lisovna součástí sklepa.
Některé z nejstarších sklepů zde mohou mít základy ještě starší – mnohdy lidové podání tvrdí, že zde sklepy stojí „odjakživa“, tedy že se budovaly už v době, kdy viniční hospodářství bylo povinností sedláků vůči vrchnosti.
Dodnes tato sklepní část působí, jako by čas běžel pomaleji. V létě tady slyšíte vrnění sekaček a vzdálený zpěv ptáků, na podzim cítíte vůni kvasícího moštu a zvuk burčáku, v zimě klid, který přeruší jen klapání dřevěných vrat.
Viniční tratě v Tupesích a proslulá trať Za humny
Z hlediska místního vinařství má velký význam vinařská trať Za humny. Název není náhodný – skutečně leží jen kousek za posledními domy obce, odtud ta prostá, ale výstižná pojmenování.
Trať Za humny má několik výjimečných vlastností:
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Nadmořská výška | Mírně zvýšené polohy s dobrým prouděním vzduchu |
| Půda | Sprašové půdy se zdrojem vápence a místy jílové složky, ideální pro aromatická vína |
| Expozice | Svahy orientované převážně na jih a jihozápad – nejcennější orientace v Moravském vinařství |
| Styl vína | Víno z této tratě bývá plnější, jemně minerální a s výraznější aromatikou |
Nejčastěji se zde tradičně daří Ryzlinku rýnskému, Veltlínskému zelenému, Rulandskému bílému, Muškátu moravskému, ale také modrým odrůdám, které zde získávají sytou, ale jemnou chuť.
Starší vinaři často říkají, že Za humny se rodí víno, které „má dušu“. Možná je to poetické, ale kdo tady ochutnal víno přímo ze sklepa, ví, že to není přehnané.
Víno v Tupesích dnes
Dnešní vinařství v obci už není tak rozsáhlé jako kdysi. Část vinohradů byla přeměněna na pole nebo louky, někteří vinaři vysazují nové odrůdy, jiní hospodaří jen pro rodinu. Přesto:
-
sklepní ulička žije,
-
vinohrady se udržují,
-
tradice se předává při koštech, posvíceních a rodinných oslavách,
-
a víno tu stále patří k běžnému životu.
Kdo přijde do sklepa v Tupesích, nejde jen „na víno“. Jde na pohostinnost. K vinaři. K člověku, který víno nevyrábí – ale pěstuje.
Další viniční tratě v Tupesích
Kromě proslulé tratě Za humny se v katastru obce nachází i několik dalších vinařských lokalit, které společně dotvářejí mozaiku místního vinohradnictví. Každá z nich má vlastní charakter i historii spojenou s půdou, světlem a lidmi, kteří ji obdělávali.
-
Staré hory – patrně jedna z nejdéle obdělávaných tratí, sahající svým názvem do doby, kdy se vinohrady vysazovaly na „horách“, tedy na svazích nad obcí. Místní víno odsud bývá plnější, s výraznou vůní a jemnou kyselinkou.
-
Díly nad loukami – klidnější poloha s mírnějšími svahy, kde se daří zejména bílým odrůdám. Víno z těchto míst bývá svěží, s lehkým minerálním tónem.
-
Díly nad pastviskem – trať s otevřenou expozicí, vystavená slunci i větru, vhodná pro pozdější odrůdy a silnější vína.
-
Bílé hory – svahy s lehčí půdou, které daly vzniknout vínům jemné vůně a čistého charakteru. Jméno „Bílé“ se údajně vztahuje ke světlé barvě zdejší zeminy, která se na slunci třpytí jako vápenec.
Každá z těchto tratí má své kouzlo, svou historii i chuť. A dohromady vytvářejí obraz Tupes, kde víno nebylo nikdy jen zemědělským produktem – ale součástí krajiny, tradice a lidského života
Závěr
Historie vína v Tupesích není jen o letopočtech a názvech odrůd. Je to příběh lidí, půdy a krajiny. Je to příběh, který začal před stovkami let, když se první réva chytila do teplé země pod Chřiby. A je to příběh, který pokračuje dál – ve sklepích „od Boršic“, na trati Za humny, ve sklence vína podávané s úsměvem.
Tupesy jsou vesnice, kde víno není jen nápoj.
Je to součást domova.
