Tradice vína, krajina a lidská práce mezi řádky révy
Buchlovice – městečko v srdci Slovácka, obklopené měkkými kopci, kde se po staletí pěstuje réva vinná. Na první pohled tu vládne zámek a jeho zahrady, ale kdo se projde směrem k vinicím pod Buchlovem nebo k obci Smraďavka, brzy pochopí, že zdejší kraj žije vínem v tom nejpůvodnějším slova smyslu – ne ve skle, ale v hlíně, potu a slunci.
Kořeny vinohradnictví pod Buchlovem
První zprávy o pěstování révy v okolí Buchlovic sahají do středověku. Už ve 13. století, kdy na nedalekém hradě Buchlov sídlili první páni tohoto kraje, se na jižních svazích začínaly objevovat první vinice. Teplé mikroklima, sprašové půdy a dostatek slunečních dnů poskytovaly ideální podmínky pro pěstování hroznů.
Vinohradnictví se zde udrželo i v časech, kdy se v jiných krajích upřednostnilo obilí nebo chmel. Na Slovácku zůstala réva symbolem života, pohostinnosti i každoročního koloběhu práce.
Krajina tvarovaná člověkem i sluncem
Když se podíváme na Buchlovice z ptačí perspektivy, zaujme mozaika polí, sadů, luk a právě vinic. Ty nejlépe rostou na svazích obrácených k jihu, kde slunce hřeje celý den.
Půda tu není jednotná – střídají se jílovité a vápenaté vrstvy se sprašovými návějemi, což dodává vínu rozmanitost i charakter. Kdo tudy prochází v létě, ucítí ve vzduchu směs vůně rozžhavené země, květů a pryskyřice z okolních akátů. Na podzim pak celé stráně voní zralými hrozny a čerstvým moštem.
Réva jako součást života
Vinohrad tu nebyl nikdy jen polem – byl a je součástí života. Každá rodina měla aspoň malý kousek vinice, kde se dalo strávit léto i podzim. Pěstování révy znamenalo dřinu, ale i radost. Každý rok byl jiný – jednou mráz spálil pupeny, jindy déšť zahnal slunce, a přesto se z vinic vždy zrodilo víno, které se pilo s úctou i vděčností.
V podzimních měsících bývalo v Buchlovicích rušno. Lidé chodili s koši na zádech, vozy přivážely hrozny do sklepů a celá ves voněla burčákem. Byla to doba, kdy se sousedé potkávali nejen při práci, ale i při veselí. Burčáková sezóna bývala symbolem konce léta, stejně jako vinobraní, které se tu koná dodnes.
Odrůdy, které k Buchlovicím patří
Ačkoli se během staletí střídaly různé druhy révy, některé se tu udržely dodnes. Typické jsou zejména odrůdy vhodné pro teplé svahy – Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský, ale i modré odrůdy jako Frankovka či Svatovavřinecké.
Každý vinohradník má svou oblíbenou odrůdu, svůj „řádek srdce“, jak se tu říká. Někteří sázejí nové keře podle lunárního kalendáře, jiní podle intuice a zkušeností předků. I to je důkaz, že vinohradnictví v Buchlovicích není průmysl, ale živá tradice.
Rok mezi keři
Rok ve vinohradu má svůj rytmus. Na jaře se stříhá a váže, v létě se hlídají výhony, plevele i choroby, a na podzim přichází sklizeň – slavnost i úleva. Zimní měsíce bývají časem klidu, ale i přemýšlení o tom, co udělat jinak.
Starší vinohradníci říkají, že dobrý vinohrad potřebuje nejen ruce, ale i oči a srdce. Bez nich by réva zdivočela nebo dala plané hrozny. A právě péče, která se v Buchlovicích dědí z generace na generaci, dává vínu z tohoto kraje duši.
Budoucnost mezi kořeny
V posledních letech se mění i přístup k vinohradnictví. Mnozí dávají přednost ekologickému hospodaření, návratu k přirozeným postupům bez chemie. Na některých místech se vysazují staré odrůdy, které lépe snášejí sucho a proměnlivé počasí.
Zároveň přibývá lidí, kteří si obnovují malé vinohrady pro radost – ne kvůli výdělku, ale kvůli tradici. To je možná ten nejkrásnější návrat: když se člověk postaví mezi řádky a cítí, že patří tam, kam patřili i jeho předkové.
Buchlovice – kraj, kde víno roste z příběhů
Vinohradnictví v Buchlovicích není o množství, ale o příbězích. Každý kopec, každý keř má svůj osud. Kdo se tu zastaví, může slyšet šustění listů, zpěv ptáků a vzdálené cinknutí sklenic. Není třeba mluvit o značkách – stačí ochutnat atmosféru místa.
Pod Buchlovem se réva pěstuje nejen z lásky k vínu, ale i k půdě, k práci a k životu samotnému. A právě to dělá z Buchlovic jedno z nejkrásnějších vinohradnických míst na Moravě.
